Vila Thompson

Jen se tak kouká na jedno místo když k ní přijde, tak to registruje až po chvíli, koukne se na jeho láhev, kterou si opře o její stehno. Když se jí zeptá jestli je v pohodě tak jen kývne.   "Jojo jsem v pořádku, dík." Poplácá ho po obličeji a pak se zasměje.   "Jen mi dej minutku." Vydechne a hlavu si položí na jeho rameno a zhluboka dýchá. No po chvilce se pomalu odtáhne, protože jí jeho parfém dost voní.   "Dobrý, akorát nebudu pít ani tancovat. Klidně se běž bavit, ty holky mi daly." Uchechtne se a prohrábne si vlasy a dívá se na něho.

"Máš pravdu, teď jsi mě dostal." Poví upřímně a prohlédne si ho. Potom jí to ale přestane bavit. Začal se chovat jako namyšlený trouba a to ona nemá zapotřebí. S omluvou se rozloučí a jde si chytit nějaký taxik, ale dřív než vůbec dojde k cestě zastaví ji Will chycením za ruku. Otočí se na něj a založí si ruce na prsou. Tohle ji překvapilo, nečekala, že by ji zastavil. Ne po tom, co tam předvedl. "Pokud se nebudeš chovat jako hlupák tak ti tu šanci dám. Víš, líbil se mi ten kluk co mluvil o literatuře a podobně. Ne ten namachrovaný týpek, na kterého letí každá druhá." Řekne upřímně a jen pokrčí rameny. "Ale ano možná toho budu litovat ale tu šanci ti ještě dám." Mírně se pousměje se jen si oddechne. "Chceš si teda zatancovat?"

„Ale vím.“ Řeknu s vážnou tváří. Může se zdát, že jí vidím až do duše. „No a ne? Neboj, i já jsem rád, že jsi tu zůstala. Když to tedy chceš slyšet.“ Někdy jsem fakt hrozný, ale ženské po tom šílí. Sám to nechápu. „Tvé přání je mým rozkazem.“ Ukloním se a pak jí chytnu za ruku, abychom se mohli proplést mezi lidmi a rovnou ven. „Tady na nás tvůj brácha snad už neuvidí..“ Rýpnu si do ní a vyhledám její pohled. „Už mi konečně řekneš, jestli to tedy zabírá?“ Dožaduji se odpovědi.

Začíná mít vážné obavy, že se vyplní ta část budoucnosti, kdy jí bude muset jít někam zakopat, ale nakonec se pohne a začne i mluvit, tak si trochu oddychne. Ale tak nebyla by to jeho starost. Chce něco říct na to, když konečně odpoví, ale ona ho poplácá po tváři. Vjede do něj vztek, protože tohle vážně nemá rád. Chytí jí silně, dost silně za zápěstí a položí jí ruku na její nohy. Prohrábne si vlasy, aby se ujistil, že má účes v pořádku. Jen se zhluboka nadechne a vydechne, aby se uklidnil. ''V klidu. Klidně dvě, jen už mi nesahej na obličej.'' Odfrkne si a nechá jí, aby si odpočinula na jeho rameni. I když se odtáhne, tak u ní nepřestává stát v dost těsné blízkosti. '' V pohodě. Nebudu nic riskovat. Zůstanu tu s tebou.'' Chápavě se na ní pousměje, zatím co to uvnitř něj začíná dost vřít, protože přestala pít a tak to vypadá, že nakonec nic nebude. Jedině kdyby jí něčím nadopoval. A teď mu to cvakne. ''Je ti špatně, nebo se ti jen motá hlava?Nechceš přinést nějaký džus nebo něco k jídlu?'' Zeptá se jí starostlivě a prohlíží si jí. Je prostě dobrej herec.

 "Já vím, ale nejsem dobrý ve vysvětlování takových věcí." Řekne jednoduše a dívá se na ní. Je tím obklopen snaží se být jako oni naoko, jinak by nezapadl do týmu, který ho baví. Je to střední škola a ta na sečtělé typy prostě hází špínu.  "Nebudeš." Řekne a mile se na ní usměje a když se zeptá tak jen kývne souhlasně a pak jí odvede na parket přitáhne si jí k sobě a začne pomalinku tancovat.  "Víc mi jdou společenský tance než tyhle tuc tuc věci." Přizná se a pak se uchechtne. Většinou jen stojí opodál a kývá hlavou.

„Vyšší být už nemůže.“ Já a mé ego. No co, každý ho má. „To je hezké, že víš o všech těch druhých. Ale chápu, že nechceš být jako ony. Ty o mě budeš snít potají.“ Olíznu si spodní ret a spokojeně se usmívám. Znovu jí políbím, nemohl jsem si nechat ujít příležitost. Když se odtáhne, zadívám se jí do očí. „Nutíš mě k tomu, abych to opakoval, než to bude dokonalé. Ale bojím se, že jestli budeme ještě chvíli ve vodě, tak se mi rozpustíš.“ Reaguji pobaveně. Už mám vody po krk, chtělo by to ven. „Mohli bychom jít najít nějaké osušky, co na to říkáš?“ Zeptám se jí a pokud souhlasí, tak jí pomůžu dostat se ven z bazénu a já lezu hned za ní.

Když jí stiskne zápěstí, jako kdyby jí projela vlna elektřiny, hned ucukla. "To bylo naposled." Řekla hned ostře a dívala se na něho a dala ruku k sobě a dívala se na něho. Připomnělo jí to jednu událost z jejím bývalým. Vždycky když jí někdo hrubě chytne. "Nic nechci dobrý, nemusíš se starat. Seš dost průhlednej." Usmála se na něho a poplácala ho po rameni. Napila se vody a pak se na něho podívala a olízla si rtíky. "Ale asi tu chvíli ještě zůstanu a pak si zavolám taxíka." Uchechtne se a dívá se kolem a snaží se, aby jí bylo lépe a netočila se jí tak příšerně hlava.

"No abych byla upřímná, nejsi." Řekne vážně a prohlédne si ho. "Ale pro tentokrát ti odpouštím a dávám ti poslední šanci, nepromarni ji." Poví klidně, ale rázně. Chce aby to pochopil. Nechce v něm vidět toho machra, ale toho kluka, který tam někde je a křičí o pomoc. Poté se nechá dotáhnout na parket, přiblíží se k němu a pomalu se začne vlnit do rytmu hudby. "To by jsi taky přece neměl říkat, jeslti chceš být za toho machra." Popíchne ho, prostě musela. "Ne promiň, taky mám raději pomalejší tanec. No dává to rozum, baletka." Zasměje se a podívá se mu do očí. "Možná nebudeš tak špatný jak jsi mi na poslední pohled připadal. "Zářivě se pousměje a hodí si pramen vlasů za ucho.

„Ne, nějak na to nejsem. Jen dnes jsem se chtěla konečně podívat, co na tom všichni mají.“ Zasměji se. Popravdě jsem šla jen kvůli Jackovi. Ohlédnu se po Jackovi, když o něm Eliot mluví. „Asi...zůstanu s vámi, jestli nevadí. On už má stejně svojí společnost.“ Spolknu to zklamání a otočím pohled k Eliotovi. „Není to zvláštní..však vás znám už takovou dobu. S tátou jste často..“ Usměji se a na chvíli utopím v jeho modrém pohledu. „Už jste u nás ale dlouho nebyl..“ Řeknu mu bystře a možná tak na sebe prozradím, že si vždy pamatuji jeho návštěvy a možná, že je i trochu hlídám.

Zamáchá rukou nad jeho hlavou. "Stále vyrůst může." Ušklíbne se a zasměje. Potom se k němu naschvál přitáhne a zašeptá mu do ucha. "Ano budu o tobě snít. Před spaním, tajně, v posteli. Sama." Říká pomalu a smyslně, potom se odtáhne a tváří se jakoby nic. "Přesně tak, a jsem docela náročná, takže to dokonalé nebude jen tak rychle." Zasměje se a prohlédne si ho. "Rozpustím?" Vytáhne z vody ruce a podívá se na prsty zda na nich nemá varhánky. A opravdu tam nějaké jsou. "To bychom mohli." Souhlasně přikývne a s jeho pomocí se dostane ven z vody. Najde na jednou lehátku velkou osušku do které se skoro celá zabalí a podívá se na Ryana. "Co teď?" Trochu se otřepe zimou.

"No přesně tohle. Alkohol, plavání a všelijaké další věci." O kterých tady před ní přece nebude mluvit. "Určitě mi to nevadí, sám jsem to přece nabídnul. Budu jistější, když budete tady než abyste se ochomýtala někde kolem těch opilých kluků. I váš otec bude spokojenější když vás najde se mnou než s nimi." Mávne mimovolně rukou k té skupince do které patří i Jack. "Máte pravdu, měl jsem moc práce. S kroužkem a byl jsem na stáži v Mexiku. Ale od teď mě můžete očekávat častěji." Mile se na ni usměje. "Vy si snad pamatujete, kdy jsem u vás byl naposledy?" Zeptá se zvědavě. "To si upřímně nepamatuji ani já sám." Podívá se na ni a nechá pohled na jejích očích.

Když sebou ucukne a ostře po něm vyjede, tak mu okamžitě potemní oči. Jakmile ho poplácá po rameni, tak je to pro něj jako signál, kterej mu okamžitě vjede do mozku. Pustí flašku, je mu jedno, že se na zemi roztříští. Chytí jí za ramena a přibouchne jí ke skříňkám hned za ní. Zrovna nejcitlivěji to nedělá. ''A ty jseš jenom další pitomá kráva.'' Řekne jí dost blízko obličeje. Jak jí drží za ramena, tak já lokty zabraňuje, aby mu nic nemohla. ''Raději si už nepřej mě někde potkat.'' Zavrčí podrážděně a pak jí ještě s jedním malým cuknutím pustí, tudíž jí znovu trochu narazí na skříňky. Otočí se na patě, vyhne se střepům a jde ven, kde se obleče, vezme si ještě jednu flašku na cestu a odchází do nějakého baru.

Jen se nad tím pousměje a je rád, že mu tu další šanci dala, myslel si že ho pošle do zadních míst. Když ho popíchne tak jen přikývne "Máš mě." Zasměje se a prohrábne si vlasy a pak jí zase chytí. Jen přikývne, taky mu to trochu mohlo být jasné, když tancuje balet. Tancuje s ní a usmívá se. "Bych se mohl mrknout na nějaké tvé vystoupení, když mě půjdeš zkritizovat na zápas co ty na to?" Uchechtne se a dívá se na ní. "To se teprve uvidí." Řekne jí nakonec a mile se usměje a pohupuje se do hudby.

Hned co jí přirazí na skřínku tak se zamračí, docela jí to bolelo, koho by ne, od kluka co posiluje. Jen na něho kouká a nazdvihne obočí. "Dej se do klidu a pusť mě." Řekne mu, když jí pustí a odejde, tak si jen protáhne záda. "Myslíš, že bych vyhledávala tvoji společnost?" uchechtne se a zavrtí hlavou. Pro ni párty skončila. Takovýhle tupci jí za to nestojí. Stačil ji její ex přítel a tohle nepotřebuje. Poznala na něm, že mu jde jen o to jedno, jen netušila, že takhle vybouchne, až mu to řekne. Vstala a pomalinku se dostala k východu, zavolala si taxíka a odjela domů.

Pousměje se. "Někdy tě prostě nachytám." Ušklíbne se a tančí s ním. Když zmíní balet docela ji překvapí jeho další reakce. Pozvedne lehce překvapeně a nechápavě obočí. "Opravdu by se ti chtělo jít na mé představení? Víš o tom, že se tam nemluví, ale pouze tančí? "Přimhouří oči jakoby ho testovala, protože tohle je už docela silná káva. Z machýrka na někoho kdo by šel na balet. " Ale vlastně byla bych i ráda, chodí na něj jen můj táta, takže můžu ti sehnat lístek. A teď už to bude lístek za lístek a nebudu se cítit špatně." Pousměje se. "No nechtěj mě zase odstrašit, podruhé bych se už nevrátila." Zasměje se a dá mu ruce kolem krku a usměje se na něj.

„Může, ale už ne moc. Pak bych se nevešel ani do dveří.“ Zasměji se té představě, než nad tím zavrtím hlavou. Když se ke mě nakloní a začne mi šeptat ty svůdné slova, prudce vydechnu. „Nemusí to být tajně a nemusíš být v té posteli sama.“ Reaguji, když se jí podívám do očí. „Proto to budeme muset opakovat a vůbec mi to nevadí.“ Zajiskří mi v očích, ba právě naopak. „No a ne? Jsme tu už dlouho.“ Zasměji se a pomůžu jí z bazénu, já vylezu hned za ní. Sleduji, jak se zababuší do osušky a zvednu k ní oči.

„Teď ti najdeme nějaké suché oblečení, aby jsi nezmrzla. Kde jsi ho nechala?“ Rozhlédnu se kolem a mezitím si vezmu také jednu osušku, kterou se tak nějak utřu. „Nečekal jsem, že dnešní večer bude tak dobrý.“ Řeknu upřímně a sehnu se pro její věci. “Máš i suché spodní prádlo a nebo budeš na ostro?“ Už při té představě mi začíná být horko.

„Vlastně je tu docela plno a celkově dost přeřvané. Ale jinak se mi tu líbí.“ Pokrčím rameny a znovu se rozhlédnu. Můj pohled směřuje jen k jednomu člověku. „To ano, táta bude nejspokojenější. Opravdu mu nic neřeknete?“ Prosebně se mu podívám do očí, než začneme mluvit o jeho návštěvách. „No jasně, to bylo tehdy, když....Vlastně si to nepamatuji přesně.“ Rychle se seknu. Málem jsem mu řekla přesné datum, kdy přišel. Měla bych se mít více na pozoru. Raději se natáhnu pro vodu a pořádně se napiji. Potřebuji z hlavy dostat alkohol, už začínám blouznit. Mé oči totiž těkají od Jacka, k Eliotovi. Achjo, měla bych jít domů, nebo se z toho zblázním. Tolik bych chtěla jít za Jackem, zároveň se mi líbí v přítomnosti Eliota. Už nikdy se alkoholu nedotknu!

"To by byla docela legrace." Ušklíbne se na něj a potom mu zašeptá do ucha. "Já raději tajnosti, přijde mi to tajemnější a víc sexy." Promne si rty a potom s jeho pomocí vyskočí z bazénu a zabalí se do osušky. Rozhlédne se aby zjistila kde se vyslékla. Poté ukáže na hromádku oblečení na jednom lehátku a vydá se k němu. Prohrábne si vlasy a trošku vymačká vodu. "Nápodobně, myslela jsem že se tu jen otočím na patě. A ono ne." Mrkne na něj a potom se zamyslí. "Nemám." Pokrčí rameny a podívá se na něj. "Půjdu se převléct, dej mi chvilku." Poví s úsměvem a zapadne do první místnosti kterou uvidí.

"No hudba tu je docela nahlas, to máte pravdu." Pousměje se a prohlédne si ji. Nemůže ji říct, že jí to sluší, ale sluší jí to. Vypadá poněkud křehce. Zatřepe hlavou aby tyhle myšlenky zahnal. Potom se jen usměje a otočí své modré oči zpět na ni. "Neřeknu, přece se nic nestalo. Odešla jste. Udělala jste dobrou věc." Poví upřímně a upraví ji pramen vlasů za ucho. Prostě mu tam vadil, je poněkud detailista. Pohlédne na ni a pousměje se. Když začne mluvit o tom, kdy to bylo jen pozvedne obočí a trošku se zasměje. "Nejspíš máme stejně špatnou paměť." Ušklíbne se a opře s zády o bar." Vidím že váš táta má zpoždění už tu měl být." Poví trošku nervozně.

„Nejsi ty tak trochu zákeřná?“ Zavrtím nad ní hlavou. Tak legrace jo. Celý se napnu, když mi začne šeptat do ucha. „Fajn, dovoluji ti tedy, abys o mě tajně snila.“ Olíznu si spodní ret a když se odtahuje, tak z ní nespouštím oči. Dostaneme se k bazénu a následně oba utřeme do osušek. „Snad mi už nechceš utéct?“ Zeptám se jí, zatímco se sháním i po svých věcech. Najdu je přesně tam, kde jsem je nechal. Bohužel budu muset jít také na ostro. „To jsme dva..“ Zajiskří mi v očích. „Sraz u baru.“ Dodám ještě a sám si vlezu do pokoje, ve kterém se převleču. Znovu si na sebe dám tmavé kalhoty, bílé triko a kšandy. Vlasy si prohrábnu před zrcadlem. Stále jsou vlhké, ale to celému vzhledu dodává jen kouzlo. Nikdy jsem neměl se svým vzhledem problémy. Převlečen do suchého se vydám k baru, abych počkal na Gail. Zatím nám naliji drink, něco lehčího, už jí nebudu moc opíjet.

„Ne, že by mi to vadilo. Kdyby jste byl mladší, možná bych vás i vyzvala k tanci.“ Bavím se s ním uvolněně. Ještě, aby ne, když je to kamarád mého táty a je u nás tak často. K jinému učiteli bych si to rozhodně nedovolila. „Myslíte, že to byla dobrá věc? Třeba si to budu do konce života vyčítat.“ Smutně vydechnu a podívám se směrem k Jackovi. Je dobře, že jsem odešla? Teď na to budu myslet celou dobu, než usnu, jak se znám. V té chvíli se podívám na Eliota a ten mi upraví pramen vlasů za ucho. Tak obyčejné gesto, které mě dokáže dostat do tranzu. Zůstanu nehybně stát a možná i na pár sekund přestanu dýchat. Pak se zakoktám s tím, že mu málem prásknu jeho minulou návštěvu. „Nejspíš..“ Ušklíbnu se pobaveně a raději se rozhlédnu. „Ne, že by mi to nějak dvakrát vadilo. Ale raději mu napíšu.“ Vytáhnu si mobil a vyťukám sms pro tátu, jestli by nemohl přijet ve dvě, že se dobře bavím. „Tak a je to. Bude tady ve dvě. Tudíž se budete muset zdržet i vy a bavit mě nějakými historkami, co vy na to?“ Nadzvihnu pobaveně obočí.

Když se zatváří překvapeně tak se jenom usměje se a dívá se  na ní. "Zkusit to můžu ne?" Nazdvihl obočí a díval se na ní. Balet před tím nikdy neviděl, maximálně tak ve filmech, ale tak uvidí. Všechno se má zkusit ne? "No vidíš, budeme fifty fity." Zasmál se a díval se na ní. Je zvědavý jak takový balet vypadá, možná se koukne na nějaká videa, aby věděl na co se připravit, ale stejně bude sledovat Sophie, takže si myslí, že to úplně v pořádku vydrží. "To se mi jasné, už se nebudu chovat nadutě." Zasmál se a pohupoval se do rytmu. "Bydlíš na koleji?" Zeptá se a dívá se na ní s úsměvem.

"Kdybych byl mladší. Ty léta jsou už dávno za mnou." Zasměje se. Teď si na párty vystačí s milou společností, bourbonem a krabičkou cigaret. Zapálil by si, ale nepřijde mu to vhodné, tady přes Isabellou. "Do konce života?" Usměje se na ni. "Jste mladá dívka, věřte mi tenhle mladík vás brzo přejde. Tak chytrá dívka jako vy by neměla pokukovat po takovémhle mladíčkovi nedospělém." Poví upřímně a jí přímo do očí. Upraví ji vlasy, je to milé gesto, ale on to myslel hlavně s estetického hlediska. Nebo ne? "Samozřejmě." Pousměje se a počká až doťuká smsku. "Já nemám problém se zdržet a historkami? Nevím jakými. Poslední dobou nejsem uplně vtipný." Řekne upřímně a usměje se na ni. "Spíše mi řekněte co na tom mladíkovi vidíte?"

Usměje se na něj a prohlédne si ho. "Samozřejmě a myslím, že mi tím uděláš radost." upřímně se pousměje a zadívá se mu do očí. "Přesně tak, teď se necítím tak hloupě, jako nějaká hloupá fanynka, která vyprosila lístek zdarma." Ušklíbne se. Pomalu s ním tančí. Má ráda pomalé tance, rychlé mlácení hlavou o zeď není nic pro ni. "Tak to jsem zvědavá jak dlouho ti ta nenadutost vydrží." Zažertuje a zasměje se. "Nene v jednom malém domečku na kraji Seattlu, s tátou. Chtěla jsem na kolej, ale nechtěla jsem ho tam nechat samotného. Plus bych si nemohla vzít sebou Danteho. Protože na koleji nejsou psi uplně vítáni." Pokrčí rameny a usměje se. "A ty bydlíš teda sám a kde přesně?"

„Vždyť ještě tak starý nejste. Jen jste můj učitel a tak by to bylo nevhodné.“ Už tak se na mě dívají skrz prsty, že jsem ředitelova dcera. Co by bylo, kdybych si ještě šla zatancovat s učitelem? To už by mě sežrali. „Co když ale ne? Vím, že bych si na něj neměla myslet, ale čím více mi ho táta zakazuje, tím více toužím po každé chvilce s ním.“ Povzdychnu si a upřu na Eliota své oči, než se zasměji. „Jsem hloupá, že..“ Občas se nechám unést. „To myslíte tak, že bych se měla podívat po někom starším?“ Zeptám se a napiji vody. Když mi upraví vlasy, trochu mě to zmate. Pak hlavně ty jeho oči. Tak, nebudu se mu do nich dívat a bude dobře. Proto napíšu tátovi a pak obrátím svou pozornost na Eliota. „V tom případě musíme vymyslet jinou zábavu.“ Zapřemýšlím, ale není mi přáno. Místo toho se mě zeptá na Jacka. Podívám se na něj a pak zpět na Eliota. „To se těžko vysvětluje. Vím, asi nepatří mezi nejvzornější. Jenže když mi věnuje svojí pozornost, tak si připadám výjimečná.“ Přiznám se mu.

"Zákeřná?" Pozvedne mírně nechápavě a hraně obočí a ušklíbne se. "Dobrá tedy, třeba nebudeš moc škytat." Zažertuje a s jeho pomocí se dostane ven z bazénu. "Tobě? Myslím, že by jsi to nezvládl. Utíkal by jsi za mnou." Zasměje se, zabalí se do osušky a potom si vezme své suché oblečení. Jen na něj kývne než skončí v pokoji kde se převlékne. Vysleče se z plavek a hodí na sebe šortky a krátké tričko. Neměla by moc zvedat ruce nebo může jít vidět něco co by nemělo. Prohrábne si vlasy a vymačká z nich poslední vodu. Plavky si vezme sebou a následně vymačká zpět do bazénu. Dojde k Ryanovi a zářivě se usměje. "Tak co jsi mi objednal?" Opře se ležérně o bar a koukne na něj.

"Máte pravdu, jsem váš učitel. Mimochodem doufám, že se bedlivě připravujete do školy." Zažertuje a podívá se na ni. Poslechne si co jí říká a jen vydechne. Objedná si další drink, protože ten bude potřeba. Napije se. "Zakázané ovoce, to přitahuje lidi nejvíce." Poví uvědoměle a pousměje se, prohrábne si vlasy a zadívá se na ni svýma očima. "Nejste hloupá. Jste stejná jako všechny dívky ve vašem věku. Ale tak nějak jsem si myslel, že jste trošku výš než ony všechny dohromady." Poví vážně, ale usmívá se. Sleduje ji jak píše smsku a napije se svého drinku. Poté se ale zeptá co na tom Jackovi vlastně vidí, nechápe to. "Ale Isabello vy jste výjimečná a nepotřebujete k tomu nějakého mladíka, který si vás očividně neváží." Poví vážně, jí přímo do očí a potom se usměje.

„Ano, Charlieho malá sestřička je i zákeřná, kdo by to byl tušil.“ Dobírám si jí pobaveně. „I kdyby, já se s tím smířím.“ Nějaké škytání, pff. Už jen ten pocit, že bych byl v její hlavě je k nezaplacení. Vím, že by mě Charlie zabil, kdyby o tomhle věděl. O to více mě láká. Takové to zakázané ovoce. „Nemůžu za to, že rád běhám.“ Pokrčím rameny jako neviňátko. Oba se převlékneme a setkáme s zase u baru. „Jen nealko, přece chceš domů dojít po svých.“ Usměji se milounce a dám jí opravdu jen obyčejný džus, zatímco já si vezmu pivo. S tím jsem začal a s tím musím i skončit, když mám zítra hrát zápas. To zase bude. Až se mě bude Charlie ptát, jak jsem se bavil, musím vše zamlžit. Jeho malá sestřička je pro mě zakázaná. Majetnicky si jí přitáhnu za pás k sobě a nakloním se k jejímu ruku. „Víš, že je těžké tady s tebou stát, když vím, že pod tím vším..“ Pozorně si jí prohlédnu, než se vrátím zpět k jejímu uchu. „..nic nemáš.“ Nasucho polknu a otřu se svými rty o její lalůček, který následně laškovně zkousnu.

„Zažil jste někdy, že bych byla nepřipravená?“ Zeptám se ho pobaveně. To se nestane. Škola je pro mě důležitá. Nechci zklamat rodiče, když mi tolik věří. Nejspíše budu právnička po mámě. „Divíte se?“ Pousměji se. Koho by zakázané ovoce nelákalo? „Stejná jako všechny..přitom bych chtěla být tak jiná. Navíc stejná určitě nejsem..alespoň v jedné věci.“ Kolik holek se tady ještě nikdy nemilovalo? Já bych mohla zvednout ruku a přitom žijeme v době, kdy být v 18 panna je vzácné. Po sms zase vnímám jen ho. „Není to tak jednoduché. Na takové akce nechodím. Ve škole se mi kluci prakticky vyhýbají a bojí se mě oslovit kvůli tátovi. Když jdeme na nějakou nóbl akci, jsou tam kluci, takoví slušňáčci, kteří zase nepřitahují mě. Co mám tedy dělat?“ Rozhodím rukama a podívám se mu do očí. „Vy byste o mě stál? Čistě mimo realitu, jako že nejsem vaše studentka a vy nejste můj učitel.“ Nakloním hlavu na stranu.

"Vlastně, nezažil." Zasměje se a podrbe se ve vlasech. "Nedivím, ale stejně. Věřím, že ještě překvapíte, ve všem a nebudete jako holky kolem." Poví upřímně a usměje se na ni. Rád s ní tráví čas, už od doby kdy nastoupil na školu. Není tam za tak dlouho, ale začal se bavit s jejím tátou a tak nějak to šlo. Začal chodit na návštěvy a tuhle rodinu si oblíbil. On žil sám, takže byl rád za jakoukoliv konverzaci mimo školu. "Nepřitahují vás slušňáci?" pozvedne obočí a mírně se zasměje. "Nejspíš to chápu, protiklady se vždy přitahují a vy jste slušná a kdybyste měla někoho slušného, byla by to docela nuda." Prohodí mimoděk a pohlédne na ni. "Co máte dělat? Možná se porozhlédnout někde jinde?" Podívá se na ni a upije ze skleničky a trošku mu po její otázce zaskočí. Snaží se to zakrýt a jen polkne. "Čistě mimo realitu. A počítal by se v té realitě i můj věk?" Zasměje se a prohrábne si trošku nervózně vlasy. Neví jestli do téhle roviny chtěl zasáhnout. "Isabello vy víte, že já jsem upřímný. Takže je určitá šance, že kdybychom nebyli v tomhle postavení, tak bych o vás stál." Řekne trošku potišeji aby to nikdo jiný neslyšel. To by potom byl poněkud problém.

"Ano Charlieho malá sestřička." Řekne poněkud rázně a podívá se na něj trošku vražedněji než chtěla. Pohodí vlasama až ho očáchne trošku vody. Poté se jde převléci, je trošku naštvaná. Nesnáší to oslovení, celý život s tím žije a nemůže se toho zbavit a očividně se toho jen tak nezbaví. Dojde zpět a nahodí andělský úsměv. Vezme si džus a podívá se na něj. "Děkuji. Domů mě doveze taxik, ale jak myslíš." Zasměje se a napije se pomerančového džusu. Poté ho jen sleduje, stojí naprosto klidně i když se k ní přibližuje. Jakmile si ji přitáhne dává pozor aby nerozlila pití. Namáčkne se na něj a poušklíbne se. "Věřím že to zvládneš." Pohladí ho přes tričko po hrudi a jen se tajemně usměje. Jakmile skousne její ušní lalůček jen si promne rty a podívá se na něj. "Představuješ si, jak asi bez toho vypadám?" Pozvedne obočí a podívá se na něj. Ráda ho škádlí a jde vidět, že se nechává.

Jen se usměje a olízne si rtíky, potěší ho její odpověď. "No tak to tam budu rád a i vítanej." Uchechtne se a pohupuje se s ní do hudby. Zavrtí hlavou. "To se budu muset snažit, až tam budeš, aby si mě viděla v nejlepším světle." Zasměje se a dívá se na ní. Vždycky do zápasů dává všechno, ale tohle ji prostě chtěl říct. Je rád, že zvolnili trochu tempo, ty ducárny pro něho nejsou, i když je ostatní hrozně zbožňují. "Uvidíš, že vydrží." Uchechtne se a dá jí pramínek vlasů za ucho, protože jí vypadl. Poslouchá jí a dívá se jí do očí a kývá hlavou. "Takže bydlíš jen s tatkou a psíkem?" Zeptá se jí s úsměvem na tváři a pak s ní udělá otočku. "Já bydlím v takové odlehlé části Seattlu, klidná čtvrť poblíž National parku." Řekne jí i ten park, aby měla tak trochu představu, kde asi tam bydlí.

„Tak vidíte.“ Řeknu vítězně a spokojeně. V tomhle mě nemůže dostat. Škola a známky je něco, co mi vždycky šlo. „Snad ano.“ Upřímně si to přeji. Je nejhorší být ovce a tolik se podobat druhým lidem. Já chci být jiná. Trochu rozpačitě se zasměji. Co mu tady začínám vykládat? Za chvíli ani nebudu moct před něj vyjít. „Právě, že ani ne..možná je to tím, že potřebuji někoho rozdílného.“ Což mi vzápětí potvrdí, takže udělám jen takový výraz stylu - já to říkala. „Přesně a kdo by stál o nudu.“ Zasměji se a zapřemýšlím. „Někde jinde? Kde například?“ Zeptám se se zájmem. Jsem zvědavá, co mi doporučí. „Na věku nezáleží..“ Odmávnu věk rukou a trochu se k němu nakloním. Je pravda, že je nevhodné o takových věcech vůbec mluvit. Ze mě mluví hlavně alkohol, jinak bych se nikdy neodvážila mu něco takového říct. Při jeho slovech vydechnu a zvednu k němu své oči . Tak on by o mě stál. Donutí mě to usmát se. „Nečekala jsem, že by jste mi kdy na tohle odpověděl..Když se budu ptát dále, dočkám se další upřímnosti?“  Zkouším a ani nevím, kde se to ve mě bere. Abych si dodala ještě více kuráže, natáhnu se po kelímku, do kterého si namixuji vodku s džusem a trochu si odpiji.

Nachystám jí nealko, přece jen, aby jí nebylo špatně. Od kdy je ze mě starostlivý vůl? Měl bych se soustředit na svou normální roli a ne tady dělat hodného kluka, když jím vlastně ani tak nejsem. „Myslíš, že to zvládnu? Protože mám tak maximálně chuť tě odtáhnout někde do pokoje..“ Svěřím se jí a spokojeně se usmívám. Všímám si těch malých doteků, kde mě například hladí přes triko. „Představuji. Také vím, že realita bude mnohem lepší.“ Dám jí ruku na záda a prsty jí přejedu od krku, po páteři až dolů k zadku, u kterého se ale zastavím. Nebudu tady všem dělat show. „Nemáš náhodou večerku?“ Rozhodnu se jí znovu poškládlit. Je to vzájemné, nemáme si vůbec co vyčítat. To, že je Charlieho malá sestřička už nezmiňuji. Bylo toho dost a vyloženě naštvat jí nechci. Odpiju si z piva a sklenku postavím zpět na stůl. „Teď už přijdeš na zápas kvůli mě a nejen kvůli bráchovi, že ano?“ Zadívám se jí do očí.

Zastaví se u baru a napije se džusu, který jí podal. Je poněkud hodný a to ji překvapuje. Normálně takový určitě nebývá, stačí ho potkávat ve škole. "Chuť mít můžeš, ale pokud to nesvolím nikam mě tahat nebudeš." Zasměje se a prohlédne si ho. Upraví si vlasy a jen si vydechne. "Na realitu si budeš muset počkat, broučku." Ušklíbne se a rozhlédne se, kdyby se tady náhodou chtěl objevit Charlie, to by byl průser. Poté se otočí na něj a usměje se. "Večerku si určuji jen sama. Děkuji." Zamračí se na něj a dopije džus, odloží skleničku. Opře se loktem o bar a podívá se na něj. "Vlastně si to ještě rozmyslím. Přece nechci aby jsis myslel, že tam půjdu kvůli tobě. Vzrostlo by ti to tvé ego." Zasměje se.

"Přesně tak." Zasměje se a koukne na něj. "Snažit se? A ty se jako normálně nesnažíš? To je docela smutné." Pošťouchne ho, ráda si ho dobírá. Za to jaký byl trouba, zaslouží si to. Když se dotkne její tváře a upraví jí pramínek jen sklopí na chvíli pohled. Tohle gesto aniž by bylo nějak zajímavé, je dost intimní. "Ano táta a Dante, jsme taková veselá rodinka." Zasměje se nad tou představou. Ráda takhle žije, nedovede si zatím představit, že by žila někde jinde. Potom se zamyslí nad jeho slovy. "National parku? Tam chodívám cvičit. Protahovat se a tak." Ušklíbne se. "To je zvláštní, že jsme se potkali až tady."

"Máte pravdu." Zasměje se a napije se ze skleničky. Potom si ji jen trošku prohlédne a na chvilku se zadívá někam jinam, ne na ni, ne na Jacka, jen neurčitě do prostoru. Poté zase vrátí pohled k ní. "Přesně tak, rozhodně potřebujete někoho rozdílného, ale tím rozdílného si nemůžete myslet, že je to zrovna nějaký pubertální mladík." Poví docela vážně, ale nakonec se usměje. "Kde jinde?" Zamyslí se. "V jiných vrstvách, zkuste dát šanci těm večírkům kam vás otec vodí, nejsou tam jen nudí hlupáci. Dokonce i já na některé chodívám." Zasměje se a sklopí pohled ke skleničce. Po její větě jen pozvedne obočí a trošku zakroutí hlavou. Na její otázku jí odpoví, přece jen nikdo je neslyší a mu ta otázka nepřijde tak zvláštní. Je jen zvědavá. "Upřímnosti?" Na chvíli se pozastaví. "To by záleželo na tom, na co se budete chtít zeptat." Řekne klidně a když uvidí, co si nechala namíchat jen sáhne na její ruku s kelímkem a ladně ho vytáhne. "Tohle byste už neměla. Věřte mi." Řekne s úsměvem a podívá se jí do očí. Kelímek poté položí na stůl a objedná jí pouze džus.

Když odcházel ze stáže byl poněkud rozhozený. Chtěl jet okamžitě domů, ale potom ho napadlo, že by po cestě mohl nabrat Abigail. Nebude z toho nadšená, to ani on ne, ale stejně. Nasedne do svého jeepu a rozjede se, projíždí ulicemi než uvidí to dílo hříchu. Jen si vysleče sako a zůstane jen v košili a kalhotech a botách samozřejmě. Vystoupí z auta a zamíří to přímo na párty. Rozhlédne se a hledá tu zrzavou hlavu, která mu už od rána pije krev. Když ji uvidí, trochu si oddechne, ale jakmile j uvidí v obložení Ryana krve by se mu nedořezal. Dojde k ni, narovná se aby vypadal větší. "Abigail. Odvoz. Jdeme." Řekne rázně a na Ryana se raději ani nepodívá, nemuselo by to dopadnout dobře.

Zadívám se jí vážně do očí. „Jednou svolíš.“ Řeknu tak jistě, jak jen umím. Vím, co dokážu a i kdyby mi to mělo trvat všechen čas světa, dostanu jí. Protože když něco chci, tak si za tím jdu. Jediný problém je, že jsem si musel vybrat zrovna mladší sestru Charlieho. Za tu rozbitou hubu to stojí. „Neznáš to? Kdo si počká, ten se dočká.“ Mrknu na ní. Čekání nemám zrovna v lásce, ale tohle jsou ženy. Chtějí si na nějakou chvíli zahrát na nedobytné. Přitom by to bylo tak jednodušší, kdyby se tohle přeskočilo a prostě jsme na to vlítli. „Velká holka.“ Zasměji se. Líbí se mi, jak se mračí. „O mém egu už jsme se bavili. Více vzrůst nemůže, takže mi klidně můžeš na plnou pusu říct, že tam jdeš pouze kvůli mě.“ Mrknu na ní. „Už jsme spolu pili, byli jsme si zaplavat, políbili se. Asi zbývá jen tanec. Ovšem nevím, jestli chci riskovat pošlapané nohy.“ Pomalu vyhledám její ruku, abych jí mohl vzít do své. V té chvíli uvidím zrzavou hlavu. Doprdele, co tu dělá Charlie? Nenápadně pustím Gail ruku, ale určitě si toho musel všimnout. „Brácho, kde se tu bereš?“ Poplácám ho po rameni.

„Teď jste mi dal brouka do hlavy. Asi budu celou noc přemýšlet, kdo by se tak ke mě hodil.“ Zasměji se a zavrtím hlavou, až se mi rozlétne pár vlasů kolem a tak si je rukou upravím. „Jenže ty večírky, na které mě táta vodí jsou kolikrát nudné. Stejně tak jsou tam moc škrobení muži. Teda až na vás, samozřejmě.“ Rychle to zabrblu. Někdy mluvím rychleji, než bych si přála. „Hm..ano, upřímnost.“ Přikývnu s vážnou tváří. „Možná si své otázky nechám raději v hlavě. Nejsou moc vhodné.“ Svěřím se mu s lišáckým úsměvem a když mi vezme vodku s džusem, tak se zamračím. „Horší jak táta, fakt..platí vás i za tohle?“ Našpulím pusu a povzdychnu si. Na druhý den mu určitě poděkuji. Vezmu si tedy vodu a napiji se alespoň jí.

"Uvidíme." Zasměje se a prohrábne si trošku vlhké vlasy, které se jí postupně začínají vlnit. "Jen aby jsi se dočkal." Ušklíbne se na něj a rozcuchá mu vlasy. Poté se na něj zamračí, ale dlouho jí to nevydrží. "Jdu tam kvůli Charliemu, možná jsi jen bonus navíc." Pokrčí nevinně rameny a zasměje se. Potom si vyslechne vše co dělali a co nedělali. Zamyslí se a skoro ho už za tu ruku sama chytá. "Ty? Mám pocit, že by jsi mě pošlapal víc jak já tebe." Zasměje se, ale potom jí úsměv z tváře opadne. Otočí se na Charlieho a probodne ho pohledem. "Prosím?" Pozvedne tázavě obočí. "Nemáš být náhodou v práci? Nebo tě už konečně vyhodili?" Ušklíbne se a pohodí vlasama. "Nikam nejdu, dobře se tady bavím." Řekne vážně. Opravdu nemá v plánu odjíždět.

Stojí u těch dvou a dal Abigail jasně najevo, že nemá chuť na žerty. Otočí se na Ryana a propíchne ho opravdu vražedným pohledem. "Bráchu si nech od cesty." Zavrčí. "Nevím o co se tady s mou sestrou pokoušíš, ale nevyjde ti to." Chytí Abigail za ruku sám. "Jdeme domů a žádné odmlouvání." Řekne vážně a potáhne ji směrem k sobě. Ještě se otočí na Ryana. "Opovaž se něco říct, tohle je jen mezi náma." Normálně by takovýhle nebyl, ale situace se nějak nakupily a on to trošku nezvládl. Je vystresovaný z práce a ještě tohle. Snaží se svou sestru ochránit od těchto sportovců, ale očividně je to jakoby hrách na stěnu házel.

"Zkuste nad tím popřemýšlet a potom mi třeba dáte vědět?" Pozvedne zvědavě obočí a usměje se. Dopije svou druhou skleničku a prohrábne si vlasy. "Takže jsem škrobený muž? Ale to snad ne." Zasměje se. "Vždy jsem si myslel, že působím poněkud ležérně. Měl bych s tím něco udělat." Zasměje se a pohlédne na ni. "Nejsou vhodné?" Nakloní hlavu ke straně a prohlédne si ji. "Dobrá tedy, jestli jsou až tak moc nevhodné, tak si je nechte pro sebe. Ale nejspíš mě to bude mrzet." Pousměje se a potom jí sebere kelímek z ruky. "Platí? Ale no tak, přece se nechcete opíjet. Nikdo vám za to nestojí a věřte mi, bude vám lépe." Podívá se jí do očí a na chvilku neuhýbá pohledem. Poté ale koukne na hodinky. "V kolik pro vás dojede? Mám pocit, že má zpoždění."

„Dočkám.“ Řeknu sebevědomě. Proč bych si neměl věřit? Vše mi vychází. „Nalhávej si, co chceš. Já vím, že zítra, když budeš sedět v hledišti, budu to já, komu bude patřit tvůj pohled.“ Ujistím jí a pohladím po paži, než tedy sjedu až k ruce. Když se objeví Charlie, mám chuť proklít vše, co existuje. Když na mě vyjede, jen dám ruce před sebe. „Klid, prosímtě. Kdo ti stoupl na kuří oko?“ Ušklíbnu se. Když si chytne Gail, chytnu si jí já z druhé strany ruky a přitáhnu si jí k sobě. „Neslyšel jsi? Chce tady zůstat. Tak jí nech svobodně dýchat.“ Probodnu ho pohledem. Neměl bych se do toho míchat, ale míchám.

„Jestli vám dám vědět? Po dnešku se vám raději budu vyhýbat..“ Zasměji se rozpačitě. Vždyť se dnes vůbec nechovám, jako normálně. Normálně totiž vůbec nepiji a nepokukuji po klucích typu Jack. „Nejste škrobený..“ Zabrblu rychle. „Právě naopak. Myslím, že na svůj věk vypadáte dobře..“ Mám chuť se plácnout do čela. „To poslední vemte zpět..nemyslela jsem to tak, že by jste byl starý...sakra, zamotávám se do toho čím dál více..“ Vydechnu bezradně a zavřu na chvíli oči. Když je pak otevřu, už mluvím zase dál. „O nic nepřijdete.“ Mávnu nad tím rukou. „Vždyť já vím..jen jsem tu nechtěla být o suchu.“ Nepřiznám se, že jsem si chtěla dát sklenku, abych nemusela myslet na Jacka. „Ve dvě, každou chvíli tu bude. Však má ještě čas.“ Uklidním ho s úsměvem. „Copak už vás nudím? Mám mu zavolat a popohnat ho?“ Informuji se.

Jen se jeho sebevědomí zasměje. "Jen aby jsi potom nenarazil." Ušklíbne se a bodne ho nehtem do hrudi. Zamyslí se nad jeho slovy a rozesměje se. "Ale no tak, nemysli si o sobě tolik. Víš kolik hezkých kluků je v družstvu?" Mrkne na něj a potom uvidí Charlieho. Uplně neví co má dělat, jediné co ví, že bude problém. A velký. Jakmile ji chytí za ruku vytrhne se mu. "Nikam nejdu, slyšel jsi mě?" Zvýší na něj hlas a nechá se přitáhnout k Ryanovi. Na Charlieho se jen podívá a zakroutí hlavou. "Uklidni se jo? Laskavě." Prohlédne si ho a vůbec v něm nepoznává svého bratra. Něco se muselo stát, ale to ona tady teď řešit nebude.

Potřebuje dostat Abigail od tohohle týpka. Lepšího si nabrnknout nemohla. Možná ještě Noaha nebo Jacka, všechno stejná verbež. Když ji chytí za ruku a chce ji k sobě přitáhnout, vysmekne se mu. "Abigail, myslím to vážně. Sedej do auta a jedeme domů." Když na něj ale promluví Ryan jen zakroutí hlavou. "Řekl jsem jasně, ať se do toho nepleteš." Jakmile uvidí jak si ji k sobě přitáhl, začíná to v něm ještě více vřít. "A ty ji nech na pokoji." Řekne naštvaně, rozmáchne se jednu mu jednoduše vrazí. Přímo pravačkou do obličeje.

Podívá se na ni mírně nechápavě. "Chcete se mi vyhýbat?" Přimhouří oči a podívá se na ni. "Teď to asi uplně nechápu. Udělal jsem něco špatně?" Nakrčí nos až se mu u jeho kořene objeví pár vrásek. Potom si jen prohrábne vlasy. "Vypadám dobře? To potěší." Zasměje se a jen se na ni podívá. Je milá, nějak až moc. Přijde mu to zvláštní. Ano je to dcera jeho kamaráda a kolegy, ale stejně. Až moc milá. "V pořádku Isabello, hlavně v klidu a pomalu." Poklidně se usměje. "O suchu nejste, máte vodu. A já si už třetí drink také nedám." Řekne upřímně a pohlédne na ni. Jakmile se podívá na hodinky, dojde mu jak to asi vyznělo. "Ne to rozhodně ne, sám jsem říkal, že vás klidně doprovodím. Já jen aby na vás nezapomněl." Řekne starostlivě. "Nechtěl jsem aby to vyznělo nějak jinak." Usměje se na ni. Je mu v její společnosti tak nějak dobře.

Když mě chytne za ruku a vede ven, srdce se mi na chvíli zastaví, ani nevím, jestli je to tím, že je tak sexy, nebo proto, že s ním být nesmím. ,,Jen si dělej srandu, ale i Nate umí být drsňák, i když na to nevypadá." řeknu jistě a rozhlédnu se, kolem nikdo není, vypadá to, že by nás tu přeci jen vidět nemusel. ,,Hmm..je pravda, že když si seš sám sebou jistej, vzbuzuje to ve mě zájem tě poznat, ale jestli mě chceš svést, budeš se muset ještě hodně snažit, jestli se ti to teda vůbec povede." prohodím vlasy a podívám se na něj.

„Jednou narazit musím. Ale u tebe to nebude.“ Usměji se mile na to její bodnutí do hrudi. Je v ní něco, co mě láká. Asi to, že je pro mě jako dračice. Když se zmíní o ostatních klucích z mužstva, tentokrát se ušklíbnu já. „A kolik z nich už tě líbalo, hmm? Mam před nimi nějak navrch.“ Vrátím jí to. Kdyby už se s někým z mužstva líbala, rozhodně bych to věděl. Charlie nám zkazí chvilku. Sere mě, že je takový nakrknutý, vůbec nechápu, o co mu jde. Přitáhnu si k sobě Gail a držím jí. „Ať mi to řekne sama. Nejsi její mluvčí.“ Upozorním ho a když už vidím, k čemu se schyluje, odstrčím od sebe lehce Gail, aby se jí nic nestalo. Dostanu pravačkou do obličeje, až mě to kousek odhodí. „To jsi neměl dělat..“ Zavrčím, když si utřu palcem trochu krve ze rtu. Rozběhnu se proti němu, až s ním vyletím k bazénu a pak padáme oba rovnou do vody. Trochu mě to omráčí, ale rychle vyplavu. „Nevím, co to do tebe vjelo..Prostě jsme se bavili.“ Plavu na místě připravený kdykoliv zasáhnout, kdyby se o něco pokusil.