Vila Thompson

„Tak to není, vy jste nic neudělal. To spíše já. Znáte mě jako tu slušnou holku a teď mě tady vidíte jako tu, která kouká po Jackovi, pije alkohol a nakonec vám tu dává nevhodné otázky. Jak se vám mám pak podívat do očí?“ Povdechnu si a zavrtím hlavou. „Alespoň něco jsem řekla srozumitelně.“ Úlevně se zasměji. Zklidním se tedy, když mě tak hezky uklidňuje. „Jste zásadový.“ Uznám a pak mávnu rukou. „Teď už to nezakecáte, pane Minstream.“ Upozorním ho pobaveně. „A já myslela, že za mou přítomnost budete rád.“ Dobírám si ho schválně.

Odvedu si jí ven. Už jen to, že jí držím za ruku je pro mě dobré. V práci nemám moc čas si jí všímat, ale tady? Věnuji jí celou svou pozornost. Vyprsknu smíchy. Představuji si ho jako to malé, neškodné a roztomilé štěně, které se snaží být drsné. Ne, to nejde dohromady.“ Zavrtím nad tím pobaveně hlavou. Pozorně jí poslouchám a na rtech mám úsměv. „Chceš, abych se snažil? Miluji výzvy. Mám do toho zahrnou i květiny?“ Nakloním hlavu na stranu a probodávám jí pohledem. Kousek se k ní nakloním, hlavně k jejímu uchu, abych mohl zašeptat. „Nejvíce se těším, až se jednou u mě probereš a budeš mít na sobě mou košili...určitě ti bude slušet.“ Poté se odtáhnu, jakoby nic.

"Uvidíme." Řekne neurčitě a tajemně. Potom se jen zamyslí. "Scotty? Chodí na fotbal? Nebo to byl lakros?" Zažertuje a podívá se na něj. Otočí se na Charlieho a raději se přitáhne k Ryanovi. "Přesně tak, nech mě dýchat. Nejsi můj otec." Řekne káravě a sleduje ho. Poté cítí jen určité odtlačení od Ryana a vidí co Charlie udělal. "CHARLIE." Zakřičí na něj. "Okamžitě toho nech." Ale moc to nefunguje, sleduje jen jak kluci skočí do bazénu. "Ryane prosím. Charlie. Nechce toho!" Křičí na ně ze břehu. Teď uplně neví co má dělat.

"Ona ti to neřekne, protože jsi ji oblbnul. Tak jak to děláš každé." Zamračí se na něj a hlasitě se nadechne a vydechne. Potom se prostě neudrží, to jak je vidí spolu ho naprosto rozčiluje. Natáhne pravou ruku a praští ho silně do obličeje. Netrefil by Abigail, ale to, že ji Ryan od sebe odstrčil bylo šikovné. Nestihne se ani nadechnout a už vidí jak na něj Ryan skáče a najednou se ocitne ve vodě. Studená voda ho poněkud probere. Za chvilku vyplave a prohrábne si vlasy. Podívá se na Ryana a jen zakroutí hlavou. "Bavili. Jasně." Vyprskne a zatřepe hlavou. Je oblečený takže je komplet mokrý. Skvělý. Otočí se na Abigail a jen ji probodne pohledem. "Víš co dělej si co chceš, jednou narazíš." Vyleze z bazénu a sundá si košili. Zůstane jen v kalhotech a dojde k sudu a napumpuje si jedno pivo, které do sebe hodí na ex. Co že je tady s autem, to dořídí.

Sleduje ji a chce se mu smát. To jak je nejistá mu přijde nějakým způsobem roztomilé. Nemělo by, ale je to tak. "Naprosto normálně? Teď nejsme ve škole, potkali jsme se tady jako staří známí. Můžete se mě ptát na co chcete." Poví upřímně a usměje se. "Ano to jsem, ale někdy se ze své zásadovosti vychýlím." Pokrčí rameny a pousměje se. Poslechne si její další slova a přijde mu to vtipné. "Ale no tak, opravdu si ze mě teď utahujete?" Pozvedne obočí a jen zakroutí hlavou. "A vy jste ráda za mou přítomnost?" Zeptá se jí najednou.

Zartím nad ním bezradně hlavou. „Když jí před nimi budeš varovat, tím více se k nim bude chtít dostat, Jeremy.“ Poučím ho. „Tak fajn, hlavně, že je v pořádku.“ Zvolím stejně chladný tón, jako on. Když zastaví u vily, tak vystoupím. Počkám si na Jeremyho a společně jdeme hledat naši dceru. Vidím jí stát u baru s Eliotem, trochu si oddechnu. S ním je v bezpečí. Vydám se teda rovnou k nim, ale omylem vrazím do něčího nahého ramene. „Omlouvám se..“ Zabrblu a pak ztuhnu.. „„Charlie?“ Oslovím ho a ani si to neuvědomím a pak střelím pohledem po Jeremym.

„Řekl slepý hluchýmu, to znám.“ Ušklíbnu se pobaveně a pak se zamračím. „Netušil jsem, že jsi takhle do větru.“ Vrátím jí to s milým úsměvem, když je mi jasné, že mě chce jen provokovat. Tuhle hru můžou hrát dva. Pak se vše semele nějak rychle. Dostanu do huby, shodím Charlieho do bazénu a pak se s ním chci rozumně domluvit. „Charlie, neblbni..“ Řeknu mu s vážnou tváří a po jeho vzoru vylezu z bazénu. Nechám ho jít pryč a udělám krok ke Gail, celý promáčený a s natrženým rtem. „Nestalo se ti nic?“ Starám se a pak si prohrábnu mokré vlasy. „Asi by jsi měla jít s Charliem, než se na tebe naštve úplně.“ Nechci, aby odešla, ale také nechci, aby se kvůli mě hádala s bráchou.

„Staří známí..tak daleko jsme se nedostali.“ Zasměji se a snažím schovat rozpaky. „Někdy? Kdy například?“ Zajímám se s úsměvem. Zvědavě otočím hlavu k povyku, který se strhl u bazénu. Nebyla by to party bez nějaké rvačky, že? Hned poté se věnuji Eliotovi. „Říkal jste, že jsme se tu potkali jako staří známí, takže mám právo si z vás utahovat.“ Objasním mu chytře a pak trochu zvážním. „Jsem..“ Než stihnu říct něco dalšího, všimnu si periférně táty s mámou. „Co tady dělá mamka...“ Řeknu vyděšeně a podívám se dolů na to, co mám na sobě...sakra, nestihla jsem se převléct..tohle bude průšvih.

,,Ale i malé neškodné štěně někdy vyroste, proto by bylo lepší, kdyby ses nikde nezmiňoval o tom, že jsme se kdy bavili." mrknu na něj, Nate sice vypadá, jako neškodný klučík, ale už několikrát jsem ho viděla vážně naštvaného a vím, že kdyby nás viděl, naštvaný bude pořádně. ,,Ale notak, určitě vymyslíš něco lepšího, než takové klišé jako květiny, kluk jako ty má jistě mnohem lepší nápady." řeknu a když se ke mně přiblíží a zašeptá ta slova, projede mi mráz celým těle, už jen při té představě se mi točí hlava. Podívám se na něj se zatajeným dechem, ale pak se oklepu a pousměju. ,,A já už mysela, že až se někdy probudím u tebe, košili na sobě mít nebudu." natočím hlavu a podívám se mu do očí, je to sakra těžký být v jeho přítomnosti a ovládat se.

Ušklíbne se na něj a potom prostě se všechno semele tak rychle. Jakmile ji Ryan odstrčí tak tak se stihne chytit baru aby neupadla, ale je mu za to vděčná, nerada by dostala pravý hák od svého bratra. Ale třeba by ho to probralo. Snaží se ty dva nějak usměrnit, ale neví jak. Nemůže mezi ně jen tak skočit i když jí to napadlo. Jakmile se ale všechno uklidní oddechne si. Poslechne si Charlieho slova a cítí se teď mírně provinile. Když k ní přijde Ryan je z toho celého poněkud rozhozená. Opře hlavu o jeho rameno a jen si oddechne. "Jsem v pohodě." Potom se zvedne a zatváří se jakoby se nic nestalo, tohle na sobě nemůže nechat znát. Je v pohodě, určitě je v pohodě. Jen po očku sleduje Charlieho počínání a zakroutí nad tím hlavou. "Po tomhle abych s ním někam šla? To myslíš vážně?" Řekne poněkud podrážděně a prohrábne si vlasy.

Když vidím Bell stát s Eliotem, oddychnu si, aspoň v tomhle mi teď Nat dá pokoj. ,,Vidíš? Nic ji není." ale co to má sakra Isabella na sobě?! Zamířím k ní, když najednou Natasha vrazí do nějakého mladíka, ah, to je mladý Charlie Booth, ale odkud ho zná Natasha? Pokud vím, není to Belly kamarád. Podívám se na Charlieho. ,,Dobrý večer, pane Boothe, netušil jsem, že vy a má žena se znáte." řeknu chladným tónem, přeci jen teď nejsem v nejlepší náladě.

Stojí u sudu a čepuje si už asi třetí pivo, je mu to teď tak nějak jedno. Jakékoliv racionální myšlení šlo stranou. Abigail je pro něj zrovna naprosto nepodstatná. Dnešní den stojí za hovno. Když se snaží napít, najednou do něj někdo narazí. Zprudka se otočí, ale potom jen zůstane stát. Zrychleně zamrká a jen se na ni dívá. Tak nějak mu dochází, že tu stojí polonahý. "Ehm..." Snaží se něco říct, ale potom k němu nakluše její manžel. Podívá se na něj. "Dobrý večer pane řediteli. Vlastně ano, známe. Víte jak jsem si zařídil tu stáž. Dostal jsem se k vaší ženě do práce. Řešíme teď jeden důležitý případ." Řekne vážně a podívá se mu do očí. Tvá žena. Jo jasně, je to majetek že. Idiote.

Starám se o to, jestli je ok. Předtím jsem to bral automaticky, že jsem jí od sebe odsunul, aby se jí něco nestalo. Když mi potvrdí, že je v pohodě, tak si oddychnu. „Nechápu, co to do něj vjelo..“ Zatnu čelist a prudce vydechnu. Pohladím jí po vlasech, když se o mě tak opřela a když zvedne hlavu, tak se jí podívám do očí. „Je to na tobě, Gail.“ Řeknu jí s trochu pokřiveným úsměvem, díky té ráně. „Doufám, že se ti líbím i s tím..“ Prstem si setřu ještě pár kapek krve. Ráno to bude nateklé a pálit, jak čert. Výborně. To bude zase vysvětlování na zápase.

"Když to říkáte." Usměje se na ni. "Někdy. Například teď. Nejsem uplně ve své komfortní zóně." Zasměje se a prohrábne si vlasy. "Ale myslím, že to zvládám s přehledem. Většinou na takové akce nechodím." Poté se rozhlédne a spatří tu bitku, měl by to zastavit, ale tak nějak ví, že by to k ničemu nebylo. A v bazéně by skončit nechtěl. O chvilku později spatří Isabelliny rodiče, trošku to s ním trhne když spatří jak se Jeremy blíží k nim a dívá se na Isabellu jakoby něco provedla. V tom mu to dojde, to její oblečení. "Isabello, nemyslím si, že je vhodné aby vás takhle otec viděl." Samozřejmě, neví jestli má něco na převlečení nebo ne, sundá ze sebe koženou bundu a přehodí ji přes její ramena. "Nesundávejte si to." řekne vážně, ale usměje se na ni.

Podívám se na něj trochu podezíravě, něco mi tu nesedí, proč byla Natasha tak překvapená?. Nahodím úsměv a přitáhnu k sobě svou ženu. ,,Tak to jste jistě velmi šťastný, lepší místo jste ani získat nemohl, má žena je ta nejlepší právnička široko daleko." řeknu s nadšením a políbím ji na tvář, sice to mezi námi teď není nejlepší, ale stále si ji vážím a skutečně si myslím, že lepší právnička není. ,,Když mě omluvíte, jdu vyzvednout naši dceru. Hezký večer." pousměju se, otočím na Natashu a počkám, jestli jde se mnou.

"Má problémy. A takhle je ventiluje, on se zase uklidní." Řekne vážně a oddechne si. Dneska toho na ni bylo asi moc. Když se na něj podívá a uvidí ten zkrvavený ret, okamžitě poručí oblusze baru aby jí do utěrky zamotal kus ledu. Ten vezme do ruky. "Teď to možná bude nepříjemné." Přiloží mu utěrku ke rtu a opatrně to tam drží. Podívá se na něj a jen zakroutí hlavou. "Nemuseli jste skákat do toho bazénu, kdo tu krev z tama bude teď čistit?" Ušklíbne se a jen zakroutí hlavou. Otočí se na Charlieho a uvidí jak stojí s ředitelem a jeho ženou. Jen si oddychne a otoč se zpět na Ryana. "Možná se mi líbíš. Ale asi bych už měla jít. Doprovodíš mě k taxiku?" Zeptá se a pousměje se.

„Mě nezastaví ani dospělý pes.“ Ujistím jí sebevědomě. To už by mohla tušit. „Nemám se zmiňovat? Pokud budeš hodná, tak to i dodržím.“ Usměji se na ní tím svým sexy úsměvem. „Mám tak dobré nápady, že to nezvládneš a zamiluješ se do mě.“ Jsem si tím tak jistý, že to jde vidět i v mém úsměvu. Pošeptám jí svůdná slova a když pak reaguje, nemůže mě dostat. Jsem připravený na vše. „Pár hodin před tím samozřejmě nebudeš. Ale přece tě pak nenechám spát nahou. Jako starostlivý kluk ti věnuji svou košili.“ Ujistím jí, až by si mohla myslet, jak moc starostlivý jsem. Umím mluvit, to je má velká přednost. Také se ze všeho vykecat.

Narazit do Charlieho můžu jen já. Je to dobře, protože jsem si díky tomu zatím nevšimla, co má Bella na sobě. Oslovím ho jménem, prostě mi to uteklo. Když ho osloví Jeremy, až pak mi dojde, že vlastně chodí na jeho školu. „Přesně tak. Charlie se mnou dělá na posledním případu.“ Obrátím svůj pohled na Jeremyho a mírně se usměji. Snažím se nevnímat nahou hruď Charlieho. Když mě začne Jeremy chválit, v očích mi přebleskne láska. Proto jsem si ho brala. Vím, že spolu můžeme být pohádaní jak jen chceme a přitom na mě bude vždy pyšný za to, co jsem dokázala. Nechám se políbit na tvář a podívám se u toho na Charlieho. „Dobře se bavte...Charlie.“ Řeknu mu s upřeným pohledem a pak už se zaháknu do mého muže a zamíříme společně k Bell a Eliotovi. „Eliote, ráda tě vidím.“ Pronesu upřímně a nakloním se k němu, abych ho krátce líbla na přivítanou. „Isabello..Bavila ses?“ Oslovím jí jménem, takže může poznat, že se zlobím. Je to hlavně proto, co má na sobě. Ani bunda to nemůže skrýt. Celou dobu se držím Jeremyho pod rukou.

„Také si to nemyslím..chtěla jsem se jít nějak převléct, ale úplně jsem zapomněla na čas.“ Povzdychnu si. No, alespoň mě tady nenašli v doprovodu Jacka. To by byl jiný poprask. „Děkuji.“ Špitnu k Eliotovi vděčně, i když vím, že mi to moc nepomůže. Když se ke mě rodiče dostanou, nadšeně se vrhnu k tátovi a krátce ho obejmu. Jsem jeho holčička a je mi jedno, jestli to tady někdo uvidí. „Bavila jsem se dobře, mami..“ Maličko mě zaštípe v nose, jak mám chuť brečet vždy, když mi řekne Isabello. Je na mě přísná a já vím, že to myslí dobře, ale i tak mě to kolikrát bolí. Dnes jsem si to ovšem zasloužila, za to oblečení.

Stojí tam a připadá si poněkud hloupě. Vidět ty dva jak se k sobě mají není uplně příjemné. Plus když si představí co se stalo před maximálně hodinou. "Samozřejmě, lepší šéfovou jsem si nemohl přát." Promne si rty a podívá se jí do očí. "Měl bych už jet." Řekne vážně a kopne do sebe třetí kelímek piva, zašátrá rukou v kapse a vytáhne poněkud mokré klíče, které jen otřepe. "Rád jsem vás viděl pane řediteli. Paní Johnson." Řekne mile ale určitý nádech něčeho zvláštního v hlasu jde slyšet. Potom se otočí a zamíří ke svém jeepu.

,,Ty bys snad chtěl, abych se do tebe zamilovala?" kouknu na něj nedůvěřivě. ,,A já myslela, že potom, co si nějaká oblékne tvou košili najednou ztratíš její číslo." řeknu rýpavě, ale zasměju se, moc dobře vím, co je zač, možná proto mě to tolik baví, jenže nezamilovat se do něj bude těžší, než jsem si myslela. ,,Zřejmě tě baví lámat srdce nevinným dívkám. Jinak jsi moc milý, že takhle myslíš na moje zdraví, možná ti za to jednou připočtu plusovej bodík." Doufám, že ke spaní v jeho košili nedojde, jinak bych si rovnou mohla vykopat hrob, jak už pro svoje city, tak kvůli Nateovi.

Když dojdeme k Belle, usměju se na Eliota a s radostí ho pozdravím. ,,Eliote, co ty tady, děláš dozor? " zasměju se a podám mu ruku, je to dobrý učitel i kamarád, vlastně jsem rád, že je tu a dával pozor na Bellu. ,,Bello" usměju se a objetí ji oplatím, pak se na ni ale podívám s vážnou tváří a prohlédnu si ji od shora dolů. ,,O tomhle si doma ještě promluvíme, mladá dámo." jen co to dořeknu, podívám se na Tashu, tohle mi jistě bude vyčítat.

„Neměl jsem ho provokovat.“ Uznám. Co já můžu vědět o jeho problémech? Moc sdílný není. My v týmu o svých pocitech nemluvíme, tam se řeší jen ženské a kde se dá zachlastat. Sleduji, jak objednává led. Když mi ho dá na rty, tak lehce usyknu, ale dívám se jí u toho celou dobu do očí. „Je mi naprosto ukradené, kdo..“ Ujistím jí a podívám se stejným směrem, jako ona. „Alespoň jsi přiznala, že se ti líbím.“ Usměji se vítězně a přikývnu. Chytnu jí lehce kolem pasu a vedu ven a kousek od vily k taxíku. „Děkuji za večer, Gail. Vážně jsem netušil, že se tu budu bavit.“ Zůstanu jen stát a už jí nevstupuji do její osobní zóny. Přece jen s tím natrhnutým rtem by to ani moc nešlo.

„Kdo by nechtěl, aby se do něj zamilovala tak krásná žena, jako jsi ty?“ Dívám se jí upřeně do očí. Ani netuším, proč takový jsem. Prostě mě baví mluvit s holkami, užívat si s nimi a pak jim neumyslně lámat srdíčka. „Chytrý postřeh..“ Dám jí bod k dobru. „Uklidní tě, když řeknu, že by to s tebou bylo jiné?“ Snažím se jí tentokrát nalákat na to, že je výjimečná. „Já a lámat srdce? Ale prosímtě. Však se mnou žádné ženské nechtějí ani na rande. Mělo by se ti mě sželet a někam se mnou zajít.“ Hraji tady jak v národním divadle a u toho se nevinně usmívám.

"Natasho taky tě rád vidím. Vypadáš docela strhaně." Poví trošku starostlivě a otočí se na Jeremyho. "Ano byla tady sama, tak jsem si řekl, že pár slov nikoho nezabilo." Poví klidně a podívá se na Isabellu pohledem že o Jackovi se rozhodně nezmíní. Usměje se a potom jen sleduje jak jde obejmout svého tátu. Prohrábne si vlasy a podívá se na tu rodinku. "No nejspíš bych už mě jít." Pousměje se a podívá se na Isabellu. "Bundu si nechte, vezmu si ji jakmile k vám zase dojdu na návštěvu." Řekne vážně a podívá se ještě na Jeremyho s Natashou. "A nebuďte na ni moc přísní, byla opravdu slušná." Poví vážně, tak aby tomu opravdu uvěřili. "Tak tedy dobrou noc." Podívá se na Isabellu, chvíli pohled nechává v jejích očích a potom odejde k taxiku.

,,Hmm, někdo by se určitě našel" nesměle se usměju, že by na mě jeho lichotky začínaly platit? Jen to ne. ,,Se mnou by to určitě bylo jiné, ale ne v tom, že by ses kvůli mně změnil, nebo se snad zamiloval." zasměju se, to vážně není možné, aby se kluk jako on změnil kvůli někomu, jako jsem já. ,,To bude asi proto, že se většinou k tomu rande ani nedostanou a už mají na sobě tvou košili, že?" řeknu sebejistě a hodím vlasy na jednu stranu. ,,Řekni mi pravdu, proč trávíš večer se mnou a necháš si tak ujít příležitost, když je tu tolik holek, co by daly všechno za to s tebou teď strávit noc?" zeptám se ho zvědavě. Opravdu mě zajímá, proč si vybral zrovna mě jako svůj cíl. ,,Že ty sis myslel, že to se mnou bude jednodušší?" udělám smutný obličejík a pohladím ho po ruce. Bože, ty jeho svaly.

"To on si to vyprovokoval sám. Neměl tady vůbec chodit. Měl být ještě na stáži. Nechápu proč skončil tak brzo." Zamračí se. Potom se jen podívá na bazén a oddechne si. No ona y to čistit nechtěla. Je to odporné. Moc tam toho není, ale stejně. Potom se raději otočí na Ryana. "Možná jsem to přiznala jen naoko." Zažertuje a nechá se doprovodit k taxíkům. "Nápodobně. Jen to ukončení mě mrzí. Nevěděla jsem, že se to tak zvrtne." Podívá se na jeho ret a potom se k němu přiblíží a dá mu letmý polibek na tvář. Nasedne do taxiku. "Dobrou noc Ryane." usměje se na něj a zavře za sebou dveře a taxik se rozjede.

Sleduji střídavě Eliota, Jeremyho a Bellu. Točí se mi tady z toho všeho hlava. Jsem přepracovaná, kousek ode mě stojí polonahý a mokrý Charlie. Bella má na sobě moc odvážné šaty a celkově jsem ze všeho zmatená. Nezapomenu ale vážně pohlédnout na Jeremyho stylem, že si to spolu ještě vyřídíme. „Moc práce, Eliote. Poslední případ je dost důležitý.“ Povzdychnu si. Už ho chci mít za sebou. Když se začne Eliot loučit, pohlédnu na něj. „Dobrou noc, Eliote.“ Nekomentuji to, že na ní nemáme být přísní. Já budu. Hlavu otočím k Charliemu. To jako chce řídit v tomhle stavu? „Omluvte mě na chvíli.“ Stisknu Jeremymu paži a zamířím za Charliem, který se snaží dostat ke svému autu. Dostihnu ho až venku. „Opravdu si myslíte, že vás takhle nechám řídit?“ Doběhnu ho. Na podpatcích je to docela záhul. „Charlie neblbni..“ Přejdu zase automaticky za tykání a podívám se mu do očí. V nestřeženém momentu mu vytrhnu klíčky. „Měl by jsi jet domů taxíkem.“ Doporučím mu a sleduji ho.

Sklopím oči, když mi táta řekne, že si to ještě vyřídíme. Nechtěla jsem ho zklamat. Vděčně se usměji na Eliota, když mě tak brání a pak mi nechá svou bundu. „Moc děkuji.“ Poděkuji mu a dívám se, jak se loučí. Ještě se snaží mi to vyžehlit u rodičů. Je vážně skvělý. Jakmile odejde, máma se nám omluví a nějak vytratí. Takže mám chvilku na to, abych se podívala na tátu. „Tati vysvětlím ti to..já..“ Normálně ztratím řeč. Nevím, co mu říct. Jestli se přiznat, že to bylo kvůli Jackovi, nebo co. „Chtěla jsem se líbit..omlouvám se.“ Znovu sklopím hlavu. Táta je poslední člověk na světě, kterého bych chtěla zklamat.

„Nač tolik skromnosti? Copak ses nikdy neviděla v zrcadle? I já mám teď problém, abych rovnou nepadl na kolena a nezačal hned plnit všechny tvé rozkazy.“ Ujistím jí s úsměvem. „Jednou se to stát může, proč by to nemohlo být zrovna stebou.“ Pokrčím rameny. Měla by si věřit. „Možná..“ Zajiskří mi v očích. Přece se tu nebudu přiznávat. „Pravdu? Myslíš, že dnes stojím o nějaké holky, které se mi podbízejí?“ Pohlédnu jí do očí. „Mnohem raději věnuji svou pozornost někomu, kdo má i něco v hlavě. Navíc..“ Znovu se nakloním k jejímu uchu. „Kdo říká, že se mnou nechceš trávit noc?“ Může cítit na uchu můj horký dech. Pak se zasměji. „Doufal jsem, že nebude.“ Dívám se jí upřeně do očí. Chytnu jí za tu ruku, kterou mi hladí tu mou a prudce si jí k sobě přitáhnu, takže skončí nalepená na mém těle. „Nemusí to být dnes, ani za týden. Ale jednou mi podlehneš.“ Dívám se jí vážně do očí a blížím se k jejím rtům, než se pár milimetrů zastavím a nakonec odtáhnu. Byla to jen čistá provokace.

Když si konečně vytáhne z kapsy klíčky zamíří ke svému jeepu. Nohy mu jdou stále rovně, ale hlava tak rychlý příděl alkoholu uplně nezvládá, ale ještě je to v mírách možností. Podívá se směrem k taxikům, kde uvidí nastupovat Abigail. Za tohle je rád, konečně dostala rozum. Aspoň trošku. Pomalu prochází kolem lidí, když uslyší hlas Natashi zastaví se a podívá se na ni. Prohlédne si ji. "Proč by ne?" Řekne klidně a jen zakroutí hlavou. Sleduje ji, ale když mu vytrhne klíčky jen si vydechne. "A vrátíš mi ty klíčky?" Ano přešel na tykání i on, poprvé za celý život. A spíše tomu dopomáhá rychlý nástup alkoholu v krvi, jinak by si to nedovolil. "Měl bych udělat spoustu věcí..." Podívá se za Natashu na Jeremyho a jen oddechne. "Co jsem si to myslel. Vy dva, prostě k sobě patříte." Pokrčí rameny a podívá se jí do očí. Stojí tam bez trika a vůbec mu to nevadí, pomalu si to ani neuvědomuje. Na obličeji má krvavý šrám od toho jak se popral s Ryanem. Ale dopadl mnohem lépe, nedostal přímou ránu.

Jen se podívá na boty, olízne si rty a pohled zvedne k ní. "Vážně?" Uchechtne se a pobaveně se na ní dívá. Docela dobře, mu to dává sežrat, ale taky má proč. Snažil se hrát na tvrdáka, což mu někdy, no často nevychází, prostě takový není. Když řekne jedna veselá rodina, mírně se usměje. Od autonehody s rodičema nemá moc dobrý vztah, i když se to stalo, když byl malý. Uzavřel se do sebe a to byl možná ten problém proč s nimi nemá takový veselý a milující vztah. Nyní se k nim snaží zas najít cestu, takže chodí na společné obědy a někdy se i staví. "Tak to je divný, i když je pravda, že to beru jednou zkratkou, kde moc lidí nepotkávám, ale je to stejně zvláštní do National parku chodím často." Pokýve hlavou, určitě by si jí všiml.

Podívá se na něj a mírně nakloní hlavu ke straně. "Možná." Zasměje se. Nemá ráda ty nafoukané chlapečky, kteří si myslí, že sežrali rozum světa, ale Will jí přijde docela milý, když teda nepočítá ten jeho výpadek, když se choval jak hulvát. Potom skončí písnička a raději jde z parketu. Sice toho moc nevypila, ale hlava se jí začíná trošku motat. "No očividně nesleduješ tak důkladně okolí. I když to samé bych mohla říct i sama o sobě." Ušklíbne se a podívá se na něj. "Nečekala jsem, že se tady budu tak dobře bavit." Poví upřímně a usměje se na něj.

„Proč by ne? Pil jsi, to je podle mě dost velký důvod. Navíc, pokud chceš být v životě právníkem, zastavení pod vlivem alkoholu ti moc nepomůže.“ Řeknu mu s vážnou tváří. Může to chápat tak, že mám starost o jeho budoucnost. Jenže já hlavně nechci, aby se mu něco stalo. To se ovšem nesmí dozvědět, že na něj takhle myslím. Vezmu mu klíče, které stisknu v dlani. „Jen, když mi slíbíš, že nebudeš řídit.“ Začnu s ním vyjednávat. Jsem schopná mu ty klíče prostě nedat, pokud ho to ochrání. „Hlavně by ses z toho všeho měl vyspat.“ Poradím mu a stále mám klíče v ruce. Dokud mi neslíbí, že do toho auta nesedne a nebude řídit, mu je nedám. „Charlie...je to můj manžel. Jistě, že k sobě patříme.“ Nedělá mi moc dobře mu tohle říkat, ale je lepší, když ho odeženu teď, než aby nám to přerostlo přes hlavu a pak bylo pozdě. „Jsi v pořádku?“ Mám nutkání udělat krok k němu, abych si zkontrolovala ten krvavý šrám, ale jen stojím na místě.

,,To padání na kolena bych chtěla vidět. "zasměju se. ,,Jednou se ti to třeba stane, ale dokud to neuvidím, tak tomu neuvěřím" řeknu s úsměvem, když se ke mně najednou nakloní. Zadívám se mu do očí a srdce mi začne být hrozně rychle. Kdo by s ním přeci nechtěl strávit noc?! Kdybych mohla, skočím na něj hned tady, ale to nesmím, nemůžu být tak lehká kořist, navíc z toho kouká akorát zlomený srdce, a to vážně nechci. Když se odtáhne, ještě na něj chvilku mlčky koukám a potom uhnu pohledem. ,,Ty si rád zahráváš s jinými lidmi a většinou se ti to jistě daří, to musím uznat, ale pořád ti něco chybí, abys mě přiměl podlehnout tvému kouzlu.." udělám roztomilý obličejík a kouknu na něj, stejně si brzy najde jinou oběť a tímhle dnes to skončí. ,,Třeba jednou.."odmlčím se, pokrčím rameny a trochu se oklepu, bez alkoholu v krvi je venku docela zima.

„Nemusím teď padnout na kolena, že ne?“ Vyděšeně na ní vykulím oči a pak se zasměji. Moje rifle by to bolelo. Snažím se jí dost oblbnout a svést. Tak rád bych řekl, že se mi daří, jenže tomu tak není. Odolává až moc a mě to těší. Není snadná kořist. Připadám si jako opravdový lovec. „Kdybych ti ukázal všechna svá esa hned, čím bych tě pak překvapil později?“ Dívám se jí vážně do očí. Automaticky zvednu ruku a namotám si na prsty pramen jejích vlasů, se kterými si hraji. „Jsem rád, že to hned nezavrhuješ.“ Ujistím jí a všimnu si, jak se oklepe. Jelikož nemám mikinu, tak jí bohužel nebudu moct být nápomocný. Leda.. Udělám krok k ní a přitáhnu si jí k sobě do náruče a pevně jí stisknu. Rukama jí začnu hladit po zádech. „Než mě seřveš, dělám to pro tvoje dobro..“ Hned se obhajuji. Teď by mohl vyjít ten její povedený bratřík. To by byla sranda, kdyby nás takhle viděl.

,,Jasně, stav se kdykoliv, u nás jsi vždy vítán." usměje se na Eliota a mávne mu rukou. Když se Nat omluví a zamíří k tomu mladíkovi, něco ve mně má menší podezření, ale to ne, to by přeci Nat nikdy neudělala, a už vůbec ne se svým stážistou a spolužákem naší dcery. V tom si vzpomenu na Brook a lehce znervózním. Ze vzpomínání mě vytrhne až Belly hlas. ,,Já myslel, že nemáš zapotřebí se líbit, jsi přeci krásná v čemkoli, co si na sebe vezmeš." podívám se na ni trochu zklamaně, chápu, že je ve věku ,kdy je pro ni vzhled nejdůležitější, ale nerad bych, aby toho nějaký kluk využil. ,,Víš, někdy je lepší říct pravdu rovnou, než to zatajovat. Tvá matka si navíc myslí, že jsem tě v tom pustil." zakroutím hlavou a nadechnu se. ,,Ale co se dá dělat, myslím, že bychom už měli jít, počkáme na mámu v autě." obejmu Bellu kolem ramen a vydám se k parkovišti.

,,Nikdy neříkej nikdy, no ne?" zasměju se, a sleduju jeho prsty, které si hrají s mými vlasy, tak moc bych ho chtěla políbit a tím, že mě přitáhne k sobě, aby mě zahřál mi to nijak neulehčuje. ,,Jsi hodný, ale teď se modli, aby se Nate nechtěl jít projít, nedopadlo by to dobře ani pro jednoho z nás."řeknu nervózně a nenápadně sleduju prostředí kolem, kdyby se náhodou objevil. ,,Takže kdyby náhodou byl někde poblíž, stáhnu tě na zem a budu předstírat, že jsi mě napadl." řeknu pobaveně, samozřejmě bych to neudělala, ale výmluva by to vůči Nateovi byla dobrá.

Sklopím oči. Vím, že je ze mě zklamaný a mrzí mě to. Nejraději bych se nafackovala. Můj pohled zalétne na malý okamžik k Jackovi, ale hned se věnuji tátovi. „Tati..promiň, prostě to byl můj pocit..“ Nešlo to jinak. Pak vykulím své nevinné oči. „Omlouvám se, řeknu mámě, že to byla má chyba.“ Nechtěla bych, aby dostal za mě. Proto se rozhodnu, že máme vše řeknu i za tu cenu, že by mi dala zaracha. „Dobře..a tati?“ Zvednu k němu své oči a přitulím se. „Mám tě ráda..děkuji, že jsi mě pustil.“ Zaháknutá do nejlepšího chlapa na světě se vydáme k autu, kde si sednu na zadní sedadlo a hlavu opřu o studené okénko.

Hraji si fascinovaně s vlasy a snažím se jí vnímat. Přitáhnu si jí k sobě do náruče a nos zabořím do jejích vlasů. „Tak krásně voníš..“ Zašeptám a usměji se. „Nevím jak t y, ale já se Natea nebojím.“ Ušklíbnu se a přejedu jí nehty po zádech po holé kůži. „Pokud chceš povalit na zem, můžeš mi to říct rovnou, nemusíš se vymlouvat na Natea.“ Škádlím jí a rukou vyjedu až k její hlavě a vlasům. Přitáhnu si jí těsně ke rtům. „To bych tě měl políbit, dokud nás Nate nevidí, co ty na to?“ Dívám se jí upřeně do očí.

Lehce zčervenám, když řekne, že hezky voním, ještě, že je tma a nevidí to. ,,Já se ho nebojím, jen se bojím jeho reakce, kdyby mě viděl s tebou, takhle. Ale o tom povalení si to ještě rozmyslím" kouknu mu do očí a nedýchám, jeho rty jsou tak blízko těm mým, že i když se sebevíc snažím, nezvládnu mu ani odpovědět. Neudržím se, zavřu oči a lehce ho políbím na rty, je z něj cítit alkohol, ale to mi teď vůbec nevadí. Hlava se mi šíleně točí, ještě, že sedíme, jinak by to se mnou nejspíše seklo.

Sleduje ji, trošku se mu točí hlava. Neví jestli je to z toho alkoholu nebo z toho nárazu do bazénu a bitkou s Jackem. Teda on mu dal větší ránu, ale i tak je to dost nepříjemné. Na její první slova jen pokrčí rameny. Když mu sebere klíče, tak ho to trošku probere, ale spíše naštve. Podívá se na ni a vidí v ní určitou autoritu, už tak to pokazil dost. Jen si oddechne. "Dobře, slibuju." Řekne vážně a podívá se jí do očí. Do těch do kterých se díval dost zblízka u ní v kanceláři, tak rád by to udělal znovu. Ale když ji viděl s jejím manželem, tak se cítil hrozně. Cítil, ale stejně by to rád zopakoval. "Ne všichni manželé k sobě patří." Řekne jednoduše a prohrábne si mokré vlasy. Jakmile se ho zeptá, zda je v pořádku, utře si šrám na obličeji a uvidí na prstem trošku krve. "To nic není, při fotbale mívám horší zranění." Řekne klidně a pohlédne na ni. "Takže asi taxík." Rozhlédne se, ale žádný nevidí. Začíná ho bolet hlava, takže si promne spánky aby tu bolest alespoň trošku utišil.

„A já si stále myslel, že máš svojí hlavu. Ale co bych čekal. Tak krásná slečna nemůže být dokonalá ve všem.“ Dobírám si jí pobaveně, tohle jsem prostě já. Nezajímá mě, jestli se tady Nate objeví a nebo ne. Kdyby mi chtěl dát do huby, tak bohužel, bránil bych se, ať už by se to Alyson líbilo a nebo ne. Dívám se jí upřeně do očí a dávám jí chvilku na rozmyšlnou. Co ovšem nečekám je její reakce. Když se její rty ocitnou na mých, konečně se proberu. Rukou jí zajedu do vlasů a přitáhnu si jí druhou za pás těsně k sobě. Nelíbám jí dravě, ani vášnivě, nepotřebuji právě teď ukázat nějakou svou převahu. Právě naopak, chci, aby viděla, že umím být i něžný. Líbám jí jemně, skoro až posvátně. Jazyk používám málo, spíše se soustředím na to, aby to pro ní bylo nezapomenutelné a ne, abych jí tam kvidlal jazykem. Po nějaké chvíli se odtáhnu, abych se jí mohl podívat do očí. „No páni..po tomhle mám normálně usnout? Asi budu potřebovat, aby jsi usínala vedle mě. Myslíš, že by si Nate všiml, kdyby jsi nedošla domů? Co se vymluvit, že spíš u kamarádky?“ Udělám na ní nevinné očka. Chci jí u sebe.

Já jsem naprosto střízlivá, takže to vše vidím jasně. Snažím se mu nějak domluvit, aby věděl, že tohle všechno je špatně. Naštěstí si to uvědomí a slíbí mi, že do auta nesedne. Na to se musím usmát, konečně dostal rozum. „Charlie..nekomplikuj to prosím..“ Vydechnu tiše a natáhnu k němu svou ruku s klíčkami, abych mu je dala. Zajímám se o to, jestli je v pořádku. „Dávej..na sebe pozor.“ Jen mu ukážu, že mě na něm záleží. Sakra, kdybych raději mlčela. „Přesně tak“ Rozhlédnu se, ale taxík nikde. „Rozhodla jsem se, že ten případ se mnou doděláš..Takže se uvidíme zítra navečer v kanceláři, až ti skončí zápas. Pokud teda nepůjdeš slavit.“ Pousměji se a to už slyším přijíždět auto. Ohlédnu se a všimnu si taxíka, na kterého mávnu, takže zastaví kousek od nás. Otočím se k Charliemu a podívám se mu upřeně do očí. „Vyspi se z toho..Zítra určitě vyhrajete, věřím v tebe.“ Opatrně mu stisknu rameno na znamení, že to myslím vážně. Počkám si, než odjede, abych měla jistotu, že mi nelhal. Pak už se vydám do auta za Chrisem a Bell, abychom mohli jet domů.

Popravdě jsem čekala, že Malcolm dobře líbá, ale že je až tak moc dobrý a necpe mi hned jazyk do krku, jsem nečekala. Po polibku chvilku nenacházím slov, pak se zamyslím nad jeho poznámkou a tak nějak nemůžu odolat, i když představa, že leží vedle mě polonahý mi dělá starosti, když mu neodolám ani oblečenému,,Nevím, jestli je to dobrý nápad, hlavně by to pro tebe bylo až moc snadné mě takhle rychle k sobě domů." Chvilku se odmlčím, přeci jen se nechám zlákat. ,, Tak fajn, ale musíš mi slíbit, že se mě ani nedotkneš, jinak tě zbombím." Řeknu se smíchem a počkám na jeho slib.

V téhle chvíli jsem jí dokázal, že nejsem jen ten dravý idiot, co si jde pro své vlastní potěšení. Chci, aby si mě všechny ženy pamatovaly. Dokonce si přeji, abych to byl já, na koho myslí, když usínají a také když se probouzí. Chci jim plést hlavu, aby nemysleli na nic jiného, než na mě. Jsem sobec? Možná. „Ani když pěkně poprosím?“

Na chvíli zavládne ticho. Je to celé jen na ní, ale nepopírám, že jí chci u sebe. Stejně si myslím, že odmítne, takže mě velmi mile překvapí, když nakonec řekne ano. „Slibuji, že neudělám nic, co by jsi sama nechtěla.“ Trochu se z toho vykecám, ale co. „Takže pokud si chceš vzít nějaké věci, nebo se rozloučit s Natem, máš nejlepší příležitost.“ Pokynu rukou a počkám si, než si vše obstará. „Sejdeme se venku u taxíka.“ Mohl jsem jet na motorce, ale věděl jsem, že budu pít. Nejsem idiot, abych se pak zabil. Zamířím tedy ven k taxíku, kde si sednu na obrubník, než Aly přijde.

Nejsem si jistá, jestli mi takový slib stačí, protože bych toho vedle něj chtěla hodně, ale nesmím to dát najevo. ,,Půjdu najít Natea, za 5 minut jsem tam." Mrknu na něj a vyrazím zpátky dovnitř. Když už je to 5 minut a Natea stále nemůžu najít, radši mu napíšu sms. Doufám, že mě s Malcolmem nikdo neviděl, nechtěla bych, aby na to Nate přišel. Nerada mu lžu. Když dojdu k taxíku, nastoupím s úsměvem na tváři a vyrazíme k němu domů. Kartáček nosím naštěstí vždy u sebe, takže se ani nemusím stavovat pro žádné věci a pyžamo mi určitě půjčí, zasměju se pro sebe.